Just one last dance

31. prosince 2010 v 14:40 | Nicol |  Jednorázovky
Tuhle jednorázovku jsem psala dneska v noci díky mojí praštěný kamarádce xD Zapomněla si u nás flashku a na ní měla zrovnu tu písničku just ona last dance a tak mě to napadlo x)




,,Mohu požádat aspoň o jeden poslední tanec?" Snažil se udržet svůj běžný chladný výraz. A vedlo se mu to. Jediné co ho jako vždy prozradilo byl tón jeho hlasu. Bál se, jako nikdy v životě. Tentokrát ne o sebe. Dělala, jako by si jeho zoufalého hlasu nevšimla. Bylo jim věnováno tak málo času a přesto byla ráda i za to. Vydržela nejdéle ze všech. Byla houževnatá po otci. Vydržela hodně. Ale už nemělo smysl utíkat . Do nekonečna to odkládat. Věděla, že dříve nebo později by ji stejně našel. A zabil. Proč to neudělat důstojně? Jako pravý nebelvír? A přitom si to užít. 

,,Smíš požádat o cokoliv." Řekla, i když už se pohupovali v objetí do rytmu písně, kterou oba tak nenáviděli a přitom s ní byli navždy spojení. Nepředpokládala, že se bude cítit tak vyrovnaně. Tak klidně. Ale to byla ona. 

Dlaň si položila na jeho hruď. Cítila jak buší jeho srdce. Nebyl tak klidný jak se tvářil. To už ale věděla. Odtáhl se z objetí. Jediný pohled do očí stačil na to, aby věděla co má na mysli. Nechtěla kazit chvíli sladkými řečmi a tak mu položila prst na jeho plné rty. Vzdychl. Aspoň se jí mohl dotknout. Špičky prstů přejel po její lícní kosti, dolů přes krk. Zastavil se na prsou. Nechápal. Její srdeční tep byl klidný. Jak mohla být tak lhostejná sama k sobě? Vždy ho překvapovala. Podlě nej i sama sebe, ale to před ním nikdy nepřiznala. Miloval ji. Ale neřekl to. Nechtěla, aby to říkal. Věděl, že mu to viděla na očích.

Nechtěla mluvit. Pod jeho dotyky se zachvěla. Naklonil se k ní a pár pramínků jeho neposedných blonďatých vlasů vypadlo. Bavilo ji to. Hlavně kvůli tomu, že jeho to rozčilovalo. Ale takhle ji vždycky přišel dokonalý. Jeho rty se jen lehce otřely o ty její. Zachvěla se. 
,,Ginny." Zašeptal v tom krátkem polibku. V tom jediném slově bylo tolik emocí. Už neměli moc času. A on nemohl nic dělat. Nemohl ji zachránit. Před ním  nikdy nikdo neutekl. A i když ano, tak ne moc daleko. Smutně se pousmál. Jedním pohybem ruky z ní sundal šaty. Opatrně ji položil na chladnou zem. Naposledy co se ji může dotknout. Naposledy co se můžou milovat. Naposledy co ji uvidí se svíjet v extázi.

Milovali se. Bylo to rychlé, ale zároveň krásné. Nebylo to kvůli tomu, že to mohli zažít naposledy. Byla to naléhavost. Byla to potřeba . Oba ji museli naplnit.Naposledy. Křičela jeho jméno a on se snažil si to ve své paměti uchovat co nejlépe. Nedokázal se uvolnit. Pořád se bál i když s tím co si vybrala nemohl nic udělat. Vycítila to a jako vždy si její tělo získalo větší pozornost. Byl unešený její krásou. I po té nejkrutější válce. Její vlasy se pořád zdravě leskly a rty nikdy neměla popraskané. Její tělo bylo bezchybné. I když si to ona nemyslela. Jizvu přes celé břicho považoval za tu největší ozdobu jejího těla i její osobitosti. Byla statečná. On ne. Nikdy by neudělal to co ona teď chystala. Na to se měl moc rád. A to na sobě nesnášel. Ona to naopak milovala. Nikdy to nepochopil.

Píseň pořád hrála. Leželi na zemi propojení. Nechtěli to pouto zrušit. Ale museli. Pořád v tichosti jen s tóny hudby se zvedli a oblékli. Své dlouhé vlasy si začala svazovat do drdolu. Vzal ji za ruku.

,,Ne. Nech si je takhle." Vzal gumičku a zahodil ji.Rozkázal jí to. Její povaha chtěla vzdorovat, ruce ale klesly a vlasy se jí rozprostřeli na zádech. Ta jeho posedlost dlouhými vlasy. 
Sebrala ze země jeho hůlku. Musela ho požádat. Ale nejdřív si chtěla sebrat aspoň ještě jeden polibek a tak se k němu v posledních tónech líbezné a přitom nesnášené hudby přitiskla a začala se opět pomalu točit. Dala mu hůlku a políbila ho. Oba věděli, že naposledy.
,,Chci, abys to byl ty. Kdyby to udělal on, zvítězil by. Takhle ho porazím aspoň já. " Netrvalo dlouho a on pochopil, oč ho žádá. Chtěl namítat. Chtěl na ni křičet jak je šílená. Přitiskla mu prst na rty. Opět. A on pochopil. I když byla tak naivní a myslela, že pro Pána Zla to bude něco znamenat, pro nic to byla výhra. Přikývl. Políbil ji na čelo. Naposledy ji pohlédl do očí.

,,Avada kedavra" zašeptal do naprostého ticha. Představoval si pod touto kletbou jiná dvě slova. Tělo ochablo.Oči ztratily lesk života.Položil ji na zem. Po tváři mu tekla slza. Jeho první. Píseň už nehrála.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 chillychilly chillychilly | Web | 31. prosince 2010 v 15:10 | Reagovat

To bylo hodně smutné smutné. Zvláštní, oba dva v sobě museli najít hodně odvahy. Já bych nedokázala ani jedno. Nikoho zabít ani se nechat zabít.
Čekala jsem zase něco veselého a ty se vytasíš s tímhle... Ale krásné to bylo.
Veselého silvestra a šťastný nový rok!

2 Nicol Nicol | Web | 31. prosince 2010 v 15:41 | Reagovat

Děkuju x) Nejdřív jsem chtěla napsat něco.. veselýho.. potom jsem si poslechla smutnou písničku a bylo to xD..
Taky přeji super Silvestr x))

3 Tarei Tarei | E-mail | Web | 1. ledna 2011 v 23:16 | Reagovat

máš u mě dess :)

4 Tarei Tarei | E-mail | Web | 2. ledna 2011 v 17:02 | Reagovat

snad se ti ten dess líbí :)

5 Tarei Tarei | E-mail | Web | 2. ledna 2011 v 18:23 | Reagovat

nemáš zač :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
chch