1.kapča- Kdy to nebylo naléhavé?

16. listopadu 2009 v 14:52 | Nicolettka |  Nedělej si naděje-pro GaBrIeLQu
Ahojky! Po dlouhé době se hlásím s první kapčou k nové povídce pro GaBrIeLQu. Snad se ti to bude líbit.. s tou věštbou to tam bude, ale až na konci povídky- možná to ještě změním. Jinak se všem omlouvám, ale jsem nemocná, takže většinou ležím pod peřinkou a chrupčím.. Tak ja zase letim pp.
Sorry za chyby na n-b nemám word..



,,Draco, máš dole návštěvu.", oznámila mi matka. Chodila za mnou do pokoje každý den ve stejnou hodinu už celý týden, ale i za tu dobu jsem si připomněl, jak může být Pansy otravná. Od školních let se ani o píď nezměnila. Možná jí trochu narostla prsa, bohužel s nimi i to ostatní. Něco jsem nevrle zabručel jako vždycky a šoural jsem se pomalu dolů do haly. Měl jsem zasloužený dva týdny volna od prácě, který jsem si představoval docela jinak než každý den strávit s Pansy v mém pokoji a nahrazovat ji nejlepší kamarádku, která -podle mě raději- odjela někam do světa. Byl jsem donucen se s ní bavit o tom, který lak na nehty jí sluší nejvíc, musel jsem s ní dokonce nakupovat. Schválně vybrala spodní prádlo, to jsem se raději někam zašil s tím , že si potřebuju koupit pyžamo. To bylo včera. Upřímně se děsím, co budeme dělat dnes.


,,Draco, jak ráda tě vidím." , pokaždé, když přijdu dolů spustí s tímhle a já mám pořád znuděný výraz ve tváři, ale tentokrát mě upoutal balík , zabalený v růžové. Civěl jsem na to ještě dlouhou dobu než mě matka šťouchla do žeber.

,,No tak Draco, pozdrav Pansy.", řekla káravě. Trochu jsem se vzpamatoval. Ta věc přeci nemusí být pro mě, s největší pravděpodobností to je pro moji matku. Aspoň doufám.

,,Ahoj..Pansy.", pozdravil jsem a čekal co z ní vypadne. Většinou to byl denní plán. No jo už se nadechuje. Nasadil jsem zmučený výraz a vyrazil jsem nahoru do mého pokoje. Ona jako vždy, mě následovala.

,,Ach Draco, vůbec nemám ponětí co budeme dnes dělat, myslela jsem, že budeš mít něco vymyšleného ty.Oh, počkat! Přeci jen tady mám pro tebe malý překvápko. Včera sis žádný pyžamo nevybral, tak jsem se tam potom ještě vrátila a hádej co? Mám ho. Je vážně moc pěkné bude se ti líbit." Moje nejhorší noční můry se potvrdily. Nejenže to bylo pro mě, ale ještě k tomu jsem vyfasoval pyžamo, v kterým jsem nespal od svých dvanácti let.
Co mě může potkat horšího? Tak ať to mám za sebou. Pomalu jsem rozbaloval a jí jako malé svítily oči radostí. To, co jsem spatřil v balíčku bych ale neřekl ani do Pansy. Bylo to černé pyžamo s růžovým zajíčkem playboy.

,,Pansy? Doufám, že si nemyslíš, že bych tohle někdy vzal na sebe že ne? ", ptal jsem se s nadějí v hlase. Tohle už je vážně přehnaný.
,,Uh..Tobě se nelíbí? Už to mám! Možná by bylo lepší zelenostříbrné?", ptala se s nadějí v hlase. Nejraději bych ji teď zaklel, ale myslím, že za to nemůže.

,,Pan-" Ne! Ona mě prostě nemůže nechat domluvit. Inteligence houpacího koně.
,,Dráčku, tak si to aspoň zkus, uvidíš, že se ti to bude líbit." Nevěřícně jsem na ni zíral. Ona není normální. Sova ťukají na okno mě vysvobodila.
Uf, ať mi kdo píše cokoliv, vážně ho zbožňuju.
Cokoliv, jen tohle ne. Píše šéf. No jistě, naléhavé.
Co kdy v historii bystrozorů nebylo naléhavé? Aspoň nemusím být ve spárech Pansy Parkinsonové, která mi dopis četla přes rameno a tvářila se nesouhlasně, přesný opak mého výrazu.

Trvalo mi vážně jen mžik odejít do práce. Jen jsem se rozloučil s otcem a matkou. Tohle mě v mém životě také už moc nebaví. Bydlet s rodiči. Otec by mě pustil rád, ale matka mi furt říká, že je mi teprve devatenáct, jsem mladý a zatím nemám přítelkyni, tak na co mi to vše bude? Na tu otázku si také nedokážu moc dobře odpovědět, ale bydlet sám je pro mě velká výzva, něco nového.

Každopádně tím, že jsem se na svou práci nevykašlal jsem u Pansy dostavl velké mínus. Třeba se u nás už nikdy neobjeví- tak tohle řekla moje matka když Pansy nakvašeně odešla.

Docela mě to vyvedlo z míry, myslel jsem si, že se mají rády. Otec naše každodenní setkávání považoval za skvělou příležitost, jak spojit dva čisotkrevné dohromady. O nic jiného mu u mě nešlo.
Takže hurá do práce.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Z pohledu Herm:

Z případu do případu, už mě to nebaví. Za celý rok jsem neměla ani jednou volno. Víkendy jen ojediněle. Po pádu Voldemorta jsme museli pochytat uprchlé smrtijedy hodně z nás zahynulo. Ron po smrti své manželky a mé nejlepší přítelkyně Lenky přestal pracovat.

Odjel pryč, nenapsal kam. Vzal s sebou i svou dceru, Lenku po mamince. Marně jsme se ho pokoušeli hledat. S Harrym jsme prohledali celou Anglii, ale potom už to nešlo, on musel nastoupit do svého mužstva jako chytač a já jsem šla do své vytoužené práce bystrozorky a byla dokonce pořád jsem dobrá. Teď jsem dostala poštu od šéfa. Okamžitě jsem se k němu měla dostavit. Prý naléhavé, ono to někdy naléhavé nebylo?

Po krátkém zaklepání mě vyzval , abych vstoupila. Věděla jsem, že Malfoy je také bystrozor, ale ostatní se nás snažili mít rozdelené, protože jednou to dopadlo tak , že půlka ministerstva byla zmasakrovaná. Ještě jsem mu neodpustila to, co udělal , když byla válka v Bradavicích. Hrál si na hrdinu, když měl Harryho. Jak se vytahoval, že ho dá Voldemortovi a potom mu harry musel zachraňovat kejhák, ten večer dokonce dvakrát.

,,Slečno Grangerová." , pozdravil mě šéf.
,, Pane." odvětila jsem trochu kousavě. jetliže mám s tímhle slizounem pracovat, budu chtít větší honorář.

,,Netvařtě se tak slečno, stejně nijak neovlivníte to , co vám chci říct. Rád bych vám pomohl, ale ten starý blázen- ale to už vám poví on. Někdo na vás čeká ve dveřích číslo pět v tomto patře. Netvařte se tam nechápavě, však vy pochopíte. Tak a teď běžte, běžte.

Mlčky jsme oba došli do dveří číslo pět v kterých na nás opravdu čekalo překvápko. Pan profesor Brumbál. Měla jsem takovou radost, že ho po dlouhé době vidím.

,,Pane profesore! Dobrý den. jak se máte a co Bradavice? Musíte toho tolik vyprávět" , začala jsem v rozrušení blekotat. Zvedl v obraně tolika otázek ruce. Sklopila jsem oči a cítila červeň na svých tvářích.

,, Dobrý den slečno Grangerová, přeji dobrý den i vám pane Malfoyi." , pozdravil zvořile jako vždy. Malfoy na pozdrav jen kývl. Nevychovaný jako vždy. Ani dvě slova nedokáže říct.
,,Asi si říkáte proč jsem si vás zavolal. Nejdříve bych se tedy chtěl omluvit panu Malfoyovi, že jsem ho vyrušil v době jeho dovolené, doufám tedy, že omluvíte moje nezpůsoby. Tak a teď k tématu. Vypršela doba, za kterou pana Weasleyho nikdo neviděl. Máme o něj starost, mohlo se mu něco stát a tím pádem by mohla být ohrožena i jeho dcera Lenka.
Jakožto vy dva velice dobří bystrozorové pana Weasleyho znáte, žádám vás, abyste se ho vydali hledat a průběžně mi posílali zprávy, jestli něco máte či ne. Máme velké podezření, že bude ve městě NewYork, oženil se tam se svou teď už mrtvou ženou.
Chci abyste do toho dali vše. Jestliže do měsíce nenajdete nějaké stopy, dostavte se zpět do Anglie, kde se rozhodne co dál. Vyrazit můžete už dnes. V NewYorku máte zařízený luxusní hotel pro kouzelníky, kde máte i menší výřivku v pokoji, ostatní aktivity jsou na hotelu, ale to už vás asi moc zřejmě nezajímá."

To usoudil podle toho, že jsem si přestala zapisovat poznámky počínaje těmi jeho řečičkami o výřivce a ostatních aktivitách. Malfoy si samozřejmě nic nepsal- typické.

,, Máte nějaké dotazy?", ptal se . Měla jsem jen jeden. Moc ráda půjdu zase hledat Rona, ale jestli ho najdu jednu ode mě schytá. Zachoval se jako malý kluk. Strašně mě ranilo, když odešel. byl to s Harry nejlepší přítel, něco jako můj bratr. A on? Asi necítil to samé.
,,Pane. Mám dva dotazy. První je, proč musím Rona hledat s tímhletím blbem a druhá, proč nám ten úkol nezadal pan Brown jako vždy? Ne, že bych vás nerada viděla, naopak akorát-"
,,Přijde vám to divné?" , dokončil mou větu.
,,Ano."
,,Pana Rona Weasleyho jsem měl rád stejně jako vy slečno. Také mi chybí a když s tím nehodlá nic dělat ministerstvo, rád zasáhnu a doufám, že mi pomůžete. a také vám to říkám proto, že pan Browm by se ani neodvážil požádat vás dva , abyste něco dělali dohromady- jak to dopadlo nedávno, že?"
,,Ale tu první otáz-"
,,Slečno Grangerová, tady máte přenášedlo, za tři hodiny musíte být nachystaní, já už mám také na spěch, chci stihnout oběd, dnes se budou zvláště dělat citrónové zmrzliny. Takže, hodně štěstí.", řekl a byl pryč. jen tak na nás vybalí tohle a zmizí? Starý blázen.

,, Takže, za tři hodiny tady. Prosím neopozdi se.", řekla jsem a raději šla domů, nachystat si nějaké věci.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

JO. 78.3% (36)
Ujdou. 19.6% (9)
NE. 2.2% (1)

Komentáře

1 Evelyn Evelyn | Web | 17. listopadu 2009 v 12:36 | Reagovat

moc pěkné těším se jak se to bude vyvíjet děj velmi dobře vymyšlený

2 Eclipse Eclipse | Web | 17. listopadu 2009 v 15:03 | Reagovat

No, já jsem opravdu... překvapena. :) Zase mám co číst o postavách z HP :) Zatím se to tváří pěkně. Zalíbila se mi první část. Draco a jeho myšlení. S Pansy... :) To se mi moc líbilo. Těším se na další díleček :)

3 Ketty .. Ketty .. | 17. listopadu 2009 v 17:41 | Reagovat

Juu .. Krááása xD .. To jsem zvědavá jak se budou snášet xD ..

4 Ajkiss Ajkiss | Web | 17. listopadu 2009 v 22:09 | Reagovat

jůůů líbí se mi to :) moooc se ti to povedlo a miluji tvůj styl psaní :) prostě geniální ;)

5 NiCoOlK@ NiCoOlK@ | Web | 17. listopadu 2009 v 22:16 | Reagovat

Jé děkuju tolik chvály jsem nečekala, jste moc hodní :).. Hlavně potřebuju něco od GaB , abych jistě věděla, že s tím takhle můžu pokračovat :)
Ještě jednou všem mockrát děkuju :-*

6 GaBrIeLQa GaBrIeLQa | 15. prosince 2009 v 16:55 | Reagovat

je to nádherný, moc se omlouvám, že sem nenapsala dřív, ale nemohla sem, ale vážně super určo s tím pokračuj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
chch