13.kapitola- nic nebude dokonalý

22. října 2009 v 20:41 | Nicolettka |  Pro tebe se změním
No, ja už jsem newěděla co psát. Tak jsem prostě něco sesmolila. Od kapitole ke kapitole je to pořád zamotanější, teda spoň pro mě. Doufám, že vás to ješně nepřestává bavit.. Snad ne no.. Kdyžtak řekněte já se pokusím to změnit, kdyby se vám nelíbil děj nebo styl jakým to píšu nebo kdyby se vám to četlo rpostě nějak blbě.. Prosím k týhle kapitole si pusťte písničku od Rihanny- take a bow , možná Riri neposloucháte ale tahle písnička stojí za to .. Díky za komentáře k předešlý kapče a i když jste nesplnili limit tak vám sem dávám tohle. Asi ty limity přestanu dávat, když ke každý kapče budu mít trochu okomentováno. Nelíbí semi představa, že si to někdo přečte a nennapíše koment, protože to mě brzí v pokračování další kapči.. No, pěkný počteníčko

ps: omlouvám se za chyby a pusťte si k tomu tu písničku
Rihanna- take a bow

Uvědomovala jsem si že dělám nejspíš tu největší chybu ve svém životě, ale taky jsem věděla to, že ho miluju. Jeho srdce sice bylo ledové a tvrdé jako kus ledu, byl možná i krutý a zlý, jenomže jeho srdce dokázalo i poroztát a to mi dokázal, víc už jsem nepotřebovala. Důvěřovala jsem mu. On mně taky a o tom co bude ,až budeme zpět v Bradavicích jsme nemluvili, užívali jsme si volnosti. Nikdo na nás nezíral, když jsme šli po ulici za ruku, v Bradavicích by z toho dostali infarkt. Za týden jsme se znovu procházeli po pláži. Moře a hlavně to hučení vln bylo velice uklidňující. Draco se mi zdál dneska nějaký zamlklý, až mě to dělalo nesvou. Musela jsem nějak zakročit, i když ačkoli jsem milovala jen to ticho a pohledy do očí, tohle byly chladné pohledy občas i trochu provinilé, nechápala jsem to.

,,Draco?" zeptala jsem se normálním tónem a posadila se do písku, napodobil mě a udělal takové to chm? , jakože mě slyšel.
,, Děje se něco? Dneska mi přijdeš.. uplně jiný." Podíval se na mě, s takovou láskou až jsem to nevydržela a políbila ho. Za chvilinku se odtáhl. Udělala jsem něco špatně? V tom pohledu lásky byla také bolest a zase ta provinilost. Tázavě jsem se na něj podívala..
,,Ty za to nemůžeš. Ono.. psal mi otec.", řekl a jeho pohled se ještě víc zachmuřil. Bála jsem se o něj. V mysli jsem měla tisíce představ, co chce Lucius Malfoy po svém synovi. Ani jedna nebyla hezká. Nechala jsem ho chvíli přemýšlet. Podle výrazu vybíral vhodná slova na vysvětlenou.
,,Hermiono-" S takovouhle procítěností a láskou mě nikdy neoslovil, opravdu jsem se o něj bála. Byl zoufalý.
,, Kdyby- kdyby tě doma- ne tohle není dobrý příklad. Tak třeba. Pocházíš z mudlovské rodiny a kouzelníci jsou jenom v pohádkách, rodiče ti to takhle řekli a ty jsi to do svých jedenácti považovala za normální. Prostě věc která je samosebou automatická, pro tebe normální. Mě rodiče učili , jak být zlý, co nejkrutější na své okolí. Učili mě od mala někoho jak psychycky a tak i fyzicky mučit. Já to pokládal za normální věc, nikdy jsem nepoznal lásku, protože mě jí nikdo neučil. Ty.. máš v sobě tolik citu a hlavně lásky, ketrou právě dáváš mně. A to jak si na mě koukala.. Nedokázal jsem to nikam zařadit , ani mezi ty ukecaný slípky, co mě vždycky špehujou v šatnách na famfrpál. A potom jak si mluvila. To všechno. Nikdy jsem nepocítil mravenčení v břiše a vždycky jsem věděl co říct , ale před tebou jsem měl vygumováno, vždycky jsem plácnul nějakou blbost. Vždycky, jak jsem se jenom ponořil do tvých očí, utápěl jsem se. V životě jsem poznal jenom závist, zlobu a nenásvist, ale teď prožívám to, čemu mě rodiče nikdy nechtěli naučit, nechtěli abych to poznal. Až doteď jsem nechápal proč, na tom není nic zlého, ale přece jenom něco je. Hodně jsem dnes v noci přemýšlel víš. Došel jsem k jistému závěru. Oni to, ačkoliv to nerad říkám, mysleli dobře. Mysleli to se mnou co nejlíp, zaprvé abych si neublížil, nenapálil se, a zadruhé a tohle je pro mě hodně těžký ti říct, až se jednou- a- a vím , že to bude brzy přidám na tu temnou stranu života Malfoyových, pán zla ať dřív nebo pozdějí zjistí, že tě miluji, zabije tě. Jsi z mudlovské rodiny a přes tohle u nich vlak nejede. Je to pro mě nejtěžší rozhodnutí v mém životě, ale musím to udělat, protože tě miluju a nikdy bych si neodpustil, že jsem tě stratil, kvůli své blbosti, to radši budu žít v něvědomí kde jsi a s kým než abych věděl že nejsi. Doufám, že mě chápeš."
Nikdy jsem ho neslyšela říct nic delšího a krásnějšího, tolik pocitových grymas na jeho obličeji a tolik citů v jeho očích.Měla jsem v očích slzy, vážně se mi chtělo brečet.Myslel to se mnou opravdu vážně. Celou tu dobu co to říkal se mi díval do očí a ani jednou neuhnul. Nikdy s nikým nemluvil tak otevřeně. Bylo to pro něj těžké.
,, Jakou v tom všem ale hraje roli dopis od otce?"
Hned jak jsem to dořekla nejradši bych si nafackovala. V očích měl bolestný výraz. Opět přemýšlel nad slovy.
,, Dnes v noci , když už jsi spala mi přišel dopis od něj. Psal- psal, že se blíží termín kdy mě pán zla zasvětí znamením zla. Doufá- ale ne tyhle nechutný podrobnosti ti už říkat nebudu. Já jen- že by to tak nemohlo fungovat. Přemýšlel jsem prostě nad tím, že bych ti po kurzu řekl, že to byl ubyčejnej úlet, ale za tyhle myšlenky bych si měl pár vrazit. Už těmihle slovy ti ubližuju, dost dobře to vím a taky vím, že kdyby ještě tenhle půl měsíc měl být s tebou, nikdy bych tě nedokázal opusti. Chci abys věděla , že tě budu navždy milovat a nikdy nepřestanu ať už ti v životě řeknu cokoliv. Ty, Hermiono máš skvěle začatej život a kdyby jsi opustila Pottera našla si přítele a odjela za hranice, uděláš tak nejlíp. Teď teprve začíná válka a já v ní budu na té temné a silnější straně , která zvítězí, musíš si zachránit život. Musíš mi tady teď slíbit, že se té války nebudeš účastnit, že odjedeš dokud bude ještě čas, najdeš si manžela a budeš mít kupu dětí. Slib mi to. Prosím, to je jediné o co tě žádám. Hermiono, prosím."
Po tváři mi tekly slzy. Proč odděloval takhkle naše životy. Milovala jsem ho a tak strašně moc ,že bych udělala cokoli proto, aby jsme byli spolu, tak proč on se nesnaží o to samé, myslí si, že válku přežije? Řád je silný a lidi , kteří jsou čím dál víc rozzuření a zoufalí z toho jaké dělá Voldemort nechutnosti , se také za moment vzbouří.
Temná strana nemá šanci.Nevěděla jsem co mu mám říct. Nemohla jsem mu to slíbit, něvědět o něm by mě dohnalo k šílenství. Harryho bych nikdy neopustila , je to můj nejlepší přítel, vždycky mi pomáhal a já jemu, byla by to rána pod pás ho opustit.
Zavrtěla jsem hlavou. Než jsem něco mohla říct , musela jsem se uklidnit, při prvním slově by se mi hlas zlomil. Zhluboka jsem dýchala a uklidňovala se tím, že tohle se nějak vyřeší- sama jsem tomu ale stejně nevěřila. Za každým slovem jsem se snažila nevzlyknout. Moc se mi to nedařilo a slzy se řinuly proudem.
,, Draco- tohle- já- nemůžu ti to slíbit, nikdy bych tě nemohla- opustit. Ty jsi změnil můj život. Nikdy jsem nebyla tak nezodpovědná ani tak zamilovaná.
Ty jsi jako slunce, které přišlo po roce dešťů a mraků. Může to být klidně na povrch studené slunce, bez citů, ale uvnitř bude vždycky krásně hřát. Nenuť mě , abych ti to slíbila. Bolí mě už jen ta představa , že jednou budeme proti sobě bojovat ve válce. A nejvíc se bojím toho, že jednou za pár let, až nebudeme ve škole, zapomeneš."

Koukal se na mě dost úzkostlivě, nejspíš litoval toho, že načal tuhle konverzaci , ale dřív nebo později by přišla.
,,Hermiono, lásko, já nikdy nezapomenu, na tebe nikdy, vždycky budeš u mě tady a pamatuj, dokud nás smrt nerozdělí." Dal mi dlaň na jeho srdce, tlouklo jako splašené. Slova už byla zbytečná. Oční kontakt mluvil za všechno. Vlastně jsem nikdy nechtěla být tak zamilovaná, aby všechno vypadalo tak sladce a uměle. Samozřejmě toto byl také extrém.
Byli jsme si souzeni, nikdy předtím bych to neřekla ,ale podívat se na něj jednou trochu víc ,,zblízka" stačilo. Jeho oči byly přeplněné zoufalstvím a láskou. Byl tak strašně zoufalý. Nemohla jsem to dál snášet. Políbila jsem ho. To byla další pžasná věc. Samozřejmě jsem se líbala předtím i s jinými , ale s Dracem to bylo jako ochutnat to nejsladší ovoce. Harmonie našich úst dotyků, byli jsme lepší než Mozart, aspoň tak jsem to cítila. Byla jsem v tom až po uši a muselo to skončit, to jsem věděla jistě.
On taky.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ketty .. Ketty .. | 22. října 2009 v 21:11 | Reagovat

Ale ne .. Tohle mě rozbrečelo a to dost :( Měla jsi pravdu tohle je zaručeně nejlepší kapitolka na SVĚTĚ !!
Tolik pocitůů .. Mno já koukám
Je to opvradu nádherný a smutný ..

2 Ajkiss Ajkiss | Web | 22. října 2009 v 22:00 | Reagovat

krása!! mocinečky se těším na další kapitolku!!! je to prostě úžasná povídky :-* :D ;)

3 NiCooLka NiCooLka | Web | 23. října 2009 v 15:24 | Reagovat

Ketty..- Jé děkuju , tohle je zaručeně nejlepší komentář jakej jsem měla :)

Ajkiss- díky, jsem ráda, že se líbí :)

4 Elis Elis | 24. října 2009 v 6:41 | Reagovat

Supéér, doufám, že další kapitolka je na cestě :)) tahle je úžasná :D:D:D

5 NiCoOlK@ NiCoOlK@ | Web | 24. října 2009 v 14:15 | Reagovat

díky.. zatim ještě ani newim o čem ta další bude.. :D

6 Mrs.Toust Mrs.Toust | 25. října 2009 v 8:22 | Reagovat

ahojik mam blog od Majushky a prepis si moji prezdivku plsky na Mrs.Toust..

7 Trinuša Trinuša | 8. prosince 2009 v 17:26 | Reagovat

pokračování bude?

8 terčaa terčaa | E-mail | Web | 2. ledna 2010 v 17:00 | Reagovat

Ahoj :). U tohoto se mi řinuly do očí slzy :´(. Je to dojemnej a nejlepší příběh. Taky samozřejmě smutnej. POslechla sem tě, a pustila si Rihanna Tka a bow a úplně to s tím ladilo. ´Musím zatleskat :). A kde je další pokráčko? Řekneš mi to pls?

9 NiCoOlK@ NiCoOlK@ | Web | 12. ledna 2010 v 15:45 | Reagovat

UU díky, že se ti to líbilo :).. pokráčko? pořád slibuju, ale upřimně řečeno nemám čas.. když mám volono tak se učím nebo odpočívám od tohodle blázince :(.. teď pořád jenom píšeme velký testy a já to nesmím podělat :D.. mno.. takže pokráčko bych viděla tak příšít týden.. :)..

10 jaja jaja | 30. ledna 2010 v 15:37 | Reagovat

no pani ..cetla jsem to jednim dechem bylo to krasny vazne se ti moc povedlo  predcitam si to uz asi po desaty  a poustim si u toho tu pisnicku áááá  no nic tvor dal hlavne o paru hermiona a draco to jsou nejlepsi povidky ja sama  je doma pisu

11 LILI LILI | 7. listopadu 2010 v 0:02 | Reagovat

Super povídka těším se na další dílek

12 Táňa Táňa | 14. února 2011 v 20:00 | Reagovat

To je naprosto dokonalý! Takhle sem nebrečela ani u Armagedona! Píšeš fakt úžasně! Doufám že už brzo bude pokračování!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
chch